Jan Anastáz Opasek, opat břevnovského kláštera, dostal přezdívku chuligán v leopoldovské věznici, protože byl veselý, a i kruté poměry ve věznici nezlomily jeho duši. Byl sportovec a psal básně. Od úmrtí legendárního opata uplyne 25 let.

Měla jsem štěstí: mí dva kámoši, Jiří a jeho přítelkyně Pavlínka, mě vzali na kytkový výlet. Pro bývalého budoucího botanika jako já to bylo úžasné. Takový návrat do doby před – moment! – dobrými pětačtyřiceti lety, kdy jsem jezdívala na botanické výpravy.

Ukazatel benzínu na palubní desce klesl ze tří čárek na dvě. Neznamená to, že jsem na suchu a ještě ani zdaleka nesvítí červená, aby mě varovala, že mě čeká posledních 50 kilometrů a pak šlus. Dvě čárky mě ale k pumpě nasměrují, jsem tak zavedený léta letoucí.

Neznám muže, který by nechtěl mít harém a neznám ženu, která by nechtěla muže ovládat. Neznám muže, který by se chtěl nechat ovládat a ženu, která by chtěla být součástí harému. Ať se tomu říká skrytý matriarchát nebo odkrytý patriarchát, pod rouškou každého harému se skrývá feministické hnutí.

Na prahu lesa stojí prastará lípa, spíš torzo stromu. Pahýly po odřezaných větvích vzpíná k oblakům. Sto let snad měla už před staletími. Ještě však žije, dokáže se každoročně zazelenat a v pravou chvíli obalit květy. Hyperaktivní včelky si z ní odnášejí plná vědra materiálu na výrobu medu.

Pampeliška je pravděpodobně ta nejúspěšnější květina na světě. Přinejmenším od dob, co člověk začal obhospodařovat krajinu a na mnoha místech zmasakroval lesy. Pampelišky nemají rády stinná místa.

Máme na zahradě jezírko s rybkami. Nejstarším je už hodně přes patnáct let, sám přesně nevím. Těm mladým jsou tři roky, to se jich najednou vylíhlo celé hejno a zbylo jich jedenáct. Staráme se o ně, jak nejlíp dovedeme.

Dnes, 12. dubna, uplynulo 55 let od vydání LP desky Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka, před 80 lety 12. dubna se Kryl narodil v Kroměříži, zemřel v necelých padesáti letech v Mnichově a 9. září 1969 odjel na písničkářský festival do Waldecku, ze kterého se vrátil až 30. listopadu 1989, a to z našeho domku v Bonnu. Znali jsme se od roku 1968.

Dozvěděli jsme se, jak má vypadat nově zrekonstruované pražské hlavní nádraží. Na prvním místě – ze tří vyhodnocených – se umístil projekt dánské společnosti Henning Larsen, který ale u veřejnosti budí rozpaky.

Nedávno jsem se potkala se svou kamarádkou, která má indonésko-český původ. Studovala v USA i Kanadě a působila a působí na více místech světa. Vede týmy k tomu, aby spolu byly schopné dobře komunikovat a spolupracovat.